Baráčnická rychta: SALON hostí Trosečníka Husy na provázku
Trosečník III.
SALON Baráčnická rychta
5.1. 2012 – 20:00
l´hommage á Boleslav Polívka
dramaturgie: J.M.Hanzelová
dramaturgická spolupráce: J.Kovalčuk
hudba: T.David
text písně: podle básně Alberta Caeira
projekce: T.Koňařík
zpěv: A.Kubátová, M.Holenda, T.David
výprava, scenář a režie: J.H.Mikuš
hrají:
Anežka Kubátová a Jiří Hajdyla
Boží hlas: J.Pecha
Autor a režisér o inscenaci:
Bolek bol mojím vzorom a obdivoval som ho a stále obdivujem. V.Morávek mi ponúkol vytvoriť v Divadle Husa na provázku inscenáciu, ktorá by vzdala hold B.Pé. Bolo to nebezpečné a trúfalé, žena môjho učiteľa A.Hajdu povedala, že je to bláznivé, pretože akokoľvek to dopadne znesie sa kritika. Najvzrušujúcejší pocit, robiť niečo čo je hneď od začiatku absurdné. Tak ako samotné divadlo, permanentne k zániku odsúdená rozkoš. Rozkoš poznávania tojest Divadlo, ktoré v dnešných dňoch bojuje o svoju existenciu, ale viac ako po pomoci volá po znovu objavení, v spoločenskom prehodnotení vo svoju platnosť spojenú v zmysluplnosti. K znovu-objavovaniam ľudských priorít sa odobral i náš Trosečník, v tomto zlome sa rozhrýzol náš problém. Ako to urobiť? Ako objaviť lepšie už skvele objavené. Robíme hru o samote, o nádeji a tiež o veľkom nadaní o píli a vytrvalosti v boji človeka v človeku. Naša inscenácia chce byť o vytrvalej viere, v samého seba a v živý svet, je to príbeh o návratu k vlastným koreňom. Objavili sme vieru v samých seba stáť a rozprávať príbeh o hlade, zime, o priateľstvách...Hlavnou postavou nech je niekto obdarovaný, ktorý kráča zo svojou pochodňou a rozdáva svetlo a keď je už slabá, slabučká odchádza domov, kde nemusí byť nikým, iba svojím...vlastným...dieťaťom. (J.H.Mikuš)
Dramaturg o inscenaci:
Naše inscenace nese označení Trosečník 3. Kdo byli ti předcházející Trosečníci:
Trosečník 1
Jeden ze šesti scénářů Jiřího Mahena z jeho knihy Husa na provázku, podle které dostalo jméno naše divadlo. Toto libreto nese název Trosečníci v manéži. Jeden ze zakladatelů divadla Bořivoj Srba o něm napsal:
“Jde o libreto koncipované jako prostorově i pohybově bohatě rozehrávaná pantomima, (i když v něm Mahen mísí pantomimu se slovním jednáním, které je prezentováno na scéně pouze hlasy zaznívajícími zpoza scény ze dvou megafonů). Prostředím předváděných dějů je manéž, již Mahen přirovnává k opuštěnému ostrovu v moři, jedinými osobami těchto dějů jsou tu pak dva klauni pohybující se v oné manéži, kteří nabývají v dané situaci role trosečníků vržených na ostrov po ztroskotání jejich lodi a chtějících se na něm nějak zabydlit, učinit to prostředí vhodným k životu, na jaký byli dříve zvyklí...Klaun Dvojka si posléze díky své fantazii opatřuje všechno, co potřebuje – v imaginárním prostoru své obraznosti vlastní dům, peníze, jídlo, kouření, dalekohled a psa...”
Trosečník 2
“Roku 1977 nastudoval Bolek Polívka Trosečníka – jedno z nejkrásnějších představení v historii novodobé české pantomimy. Nádhernou blafující metaforu, kontaminující život na pustém ostrově s halucinacemi pacienta nervového sanatoria. Kombinací klauniády, pantomimy a činoherního herectví vytvořil mnohovrstevnaté dílo, srovnatelné s kvalitami Marceauova Pláště. Trosečník snad nejvýrazněji osvětlil jedno z hlavních témat Polívkovy tvorby. Klaunství je tu nejvýrazněji spjato s osaměním...Trosečník se také stal určitým mezníkem v Polívkově tvůrčí práci především proto, že zde dosáhl takové suverenity v žánru pantomimy, že se od ní mohl vědomě odpoutat. Složitá kompozice této one man show umožnila Polívkovi hluboký ponor do lidského nitra... Mohli bychom ji charakterizovat i jako dílo o síle a slabosi lidského ducha a jeho jevištní provedení jako geniální ztvárnění moderního obrazu člověka.“ (Ladislava Petišková)
Trosečník 3
Je inscenací Jána H. Mikuše, letošního absolventa režie na divadelní fakultě JAMU. Je volnou variací na předcházející Trosečníky, přichází však s vlastním tématem i způsobem ztvárnění. Nechce tedy napodobovat či inscenovat své přechůdce, ale přichází s vlastním pojetím nejen tématu trosečnitví, ale i pohledu na lidský úděl.
J.H.Mikuš sám začínal jako mim a vytvořil několik samostatných inscenčních projektů, z nichž se nejznámější staly Werter, Werter (za kterou získal ocenění Objev roku udělované festivalem Next wave/Příští vlna a zúčastnil se s ní festivalů v Londýně, Moskvě a Lodži) a Vstoupí klaun. Je rovněž autorem několika prozaických, básnických i dramatických prací. Za hru Ryba horí získal 2. místo v soutěži O cenu Konstantina Trepleva, kterou vyhlásilo Divadlo Husa na provázku. Sám ji také režíroval v rámci projektu Jirka Kniha hledá autora. K jeho důležitým režiím patří dále jeho adaptace Kafkova Zámku, kterou nastudoval s posluchači VŠMU v Bratislavě, inscenace Pitínského Pokojíčku (zvláštní cena poroty za režii na festivalu Istropolitana) , hry O. Novotného Co je ve sklepě i vlastní kompozice Romeo a Héro (scénář společně s J. Hanzelovou) uvedené ve Studiu Marta.
Rezervace vstupenek na představení: www.baracnickarychta.cz
Restaurace a SALON Baráčnická rychta
Tržiště 23/555
118 00 Praha 1
mobil: +420602627652
email: info@baracnickarychta.cz
Tagy: Divadlo, Husa na provázku, Malá strana, Rychta, Salon
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ