Desátý městský kronikář od dětství mazal jako kocour
Nedlouho po vzniku Československé republiky začala v našich městech a obcích platit povinnost vést městskou či obecní kroniku. Váže se k letopočtu 1920. Pozici kronikáře v jihočeské metropoli zastává od roku 2009 Kamil Dřevikovský (51), učitel dějepisu na gymnáziu Jírovcova. Každoročně uloží zhruba sedmdesát stran informací do počítače a průběžně provádí ruční přepis na listech kroniky vyrobené ze speciálního ručně vyráběného papíru, který by měl ustát i případnou povodeň. Za dobu svého působení píše již pátou knihu. Každá má přes čtyři sta stran.
Č. BUDĚJOVICE – Se svými studenty, ale i ve vlastním zájmu odedávna navštěvoval Státní okresní archiv, odkud jej na uvolněné místo kronikáře nezištně doporučil Daniel Kovář, renomovaný historik, aktuálně ředitel SOK. „Můj předchůdce pan Koblasa odešel do Prahy a městský odbor kultury hledal náhradu. Vzali mě hned. Choval jsem k tomu určitý vztah. Vystudoval jsem aprobaci dějepis a český jazyk, byť češtinu neučím už delší dobu. Jediný problém představoval ručně pořizovaný zápis. Jsem předělaný levák a od dětství jsem mazal jako kocour,“ usmívá se Dřevikovský. Zapracoval však na písemném projevu a zatím se nikdo neohradil vůči jeho práci.
V archivu listuje starými kronikami. Nejstarší pochází z 16. století. Inspiraci hledá především v knihách sepsaných předchůdcem Pavlem Koblasou. Monitoruje tiskoviny a ukládá na flešku naskenované výstřižky. Postupně z nich vybírá a přepisuje to nejzajímavější. Využívá také příspěvky a zprávy, které mu dodávají zástupci některých institucí nebo aktivní jednotlivci. Komentář z průběhu českobudějovického majálesu například poskytla jedna z bývalých gymnazistek. Městská kronika má ručně psanou a elektronickou verzi. Druhá z nich doplněná obrazovým materiálem slouží jako podklad ke každoročnímu tisku. Z prostorových důvodů se tady občas vynechají méně důležité pasáže.
Krávy běhaly po Vltavě
Pořízení vázané knihy, z níž se díky zápisům stane kronika, ochudí městskou pokladnu zhruba o šestnáct tisíc korun. „Jenom si nejsem jistý, zda tato částka obsahuje dé pé há či nikoliv,“ nedokáže upřesnit rodák z Českého Krumlova, jenž vyrůstal v krajské metropoli, bydlí v Lišově a rád se pochlubí úzkým vztahem k městysu Křemže. Jako patriot je pevně svázaný s regionem, tudíž nehrozí, že opustí svoji čestnou funkci ve viditelném časovém horizontu a městští úředníci budou nucení hledat náhradu. „Jednou za rok mívám krizi,“ nicméně přiznává Dřevikovský. „Dochází k tomu v době kolem maturit,“ ukazuje na souvislost s náročným učitelským povoláním.
Ve vypjatém období mu většinou nezbývá, než přechodně vysadit. Potom dohání vlak. „Nejpilnější jsem o prázdninách. Zápisy provádím doma, někdy i ve škole nebo na odboru kultury. Péče o kroniku představuje pro mě relax od působení za katedrou. Paralelně si vedu osobní deník. Píšu ho latinsky, abych si udržel znalosti ze svých studií,“ pochlubí se. Rád také zavítá na pravidelná setkání kronikářů z dalších měst, která organizuje kolega Jiří Cukr. Desátý budějovický kronikář (od roku 1967) je zároveň podle pravidel připravený asistovat případným zájemcům o prolistování reprezentativní knihy. „Za posledních patnáct let přišlo pět lidí,“ poslouží překvapivě nízkým číslem.
Texty v kronice se téměř výhradně týkají Českých Budějovic. Pomyslnou hranici dosahu tvoří letiště v Plané. „Zmínil jsem i tragickou střelbu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Bohužel, jedna z obětí pocházela z našeho města,“ připomíná smutnou událost ze závěru minulého roku. Častým tématem jsou velké kulturní počiny. Nemohla chybět nedávno zahájená rekonstrukce DK Slavie. „Zmiňuji také perličky. Třeba když běhaly krávy po sídlišti Vltava nebo nad městem kroužila stíhačka z druhé světové války. Nikdy se však nesnižuji k bulváru,“ ujišťuje. Udělá někdy chybu? „Samozřejmě. Jsem člověk. Ale nesmím používat zmizík. Nezbývá, než škrtat.“
Ladislav Lhota
Foto autor
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ