Dílo Preclíka a Fibichové ukazuje Galerie U Radnice

Vladimír Preclík a Zdena Fibichovová studovali pražskou VŠUP v ateliéru Josefa Wagnera a vstoupili do manželského svazku. Prolínaly se také jejich umělecké cesty provázené tvořivým intelektem, všestranností, pracovitostí. Jejich sochařské a malířské dílo přibližuje aktuální výstava v táborské Galerii U Radnice

Táborská Galerie U Radnice vystavuje od 25. dubna do 28. července pod názvem „Vladimír Preclík, Zdena Fibichová, rozmanitost forem“, dílo dvou výrazných umělců, které spojovala výtvarná tvorba i manželský svazek. Vladimír Preclík (1929–2008) byl známým sochařem, ale i malířem, řezbářem, spisovatelem, pedagogem a významným hybatelem kulturního života. Zdena Fibichová (1933–1991) byla pravnučkou skladatele Zdeňka Fibicha a jako jedna z mála žen se v poválečné době prosadila v oboru sochařském a keramickém.

TÁBOR – Vladimír Preclík se nejprve vyučil řezbářem a dřevo také provázelo celou jeho uměleckou kariéru. Absolvoval Vyšší školu sochařsko-kamenickou v Hořicích, poté VŠUP v ateliéru Josefa Wagnera, kde se v padesátých létech seznámil s dalšími osobnostmi své generace Olbramem Zoubkem, Věrou Janouškovou, Vladimírem Janouškem nebo Evou Kmentovou. V šedesátých letech ho okouzlila asambláž a experimentoval se dřevem, spoluzaložil Mezinárodní sochařské sympozium v Hořicích. V osmdesátých a devadesátých létech jeho tvorbu vyplnily různé strojky a kovy. Začal psát knihy. V období kolem milénia se etabloval jako pedagog, otevřel vlastní muzeum v Bechyni.

Zdena Fibichová studovala v období 1948–1952 u Václava Markupa a osvojila si základní řemeslné dovednosti. Pokračovala u Josefa Wagnera (1952–1957). Po škole se spolu s manželem Vladimírem Preclíkem přidala do umělecké skupiny Trasa 54. V její tvorbě byl zpočátku znát Wagnerův vliv, ale postupem času si osvojila vlastní výraz. Přes figurální plastiku se dostala k abstrakci a přírodním motivům. Později obrátila pozornost ke komorním a běžným věcem denní potřeby. Pracovala s klasickými sochařskými materiály a ráda experimentovala s keramickou hlínou, kterou perforovala, prošívala, protlačovala přes různé předměty nebo prostřihávala.

Co spojovalo oba umělce vedle společné cesty životem? „Hlavně tvořivý intelekt, výjimečnost a všestrannost. Ohromná pracovitost, láska k životu a ušlechtilost. A přesto každý šel svou uměleckou cestou. To dokáží jen velké osobnosti. Jejich práce vskutku obohacuje svět umění,“ zdůraznil při vernisáži mladší táborský kolega Teodor Buzu. „Ne každý autor má štěstí, aby se někdo po smrti staral o jeho dílo. Mnohy umělec upadne v zapomnění. Klaním se před paní Jaroslavou Preclíkovou za obětavou, každodenní práci a péči o kulturní dědictví obou autorů. Buďme šťastní, že jsme svědky tohoto zázraku,“ dodal grafik moldavského původu. Kurátorkou výstavy je Dagmar Hlubučková.

(lho)
Foto archiv Galerie U Radnice, Facebook Města Tábora

Přidej komentář