Magazín kulturního dění v Praze a okolí

Odbornící odhadli podobu Žižkova obličeje podle lebky

111024jaz01
Takto pravděpodobně vyhlížela tvář husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, který zemřel 11. října 1424. Podobu vytvořil mezinárodní tým odborníků, ve kterém nechyběli Jihočeši, na základě strukturální aproximace, nejnovějšího postupu forenzní rekonstrukce podle lebky. Podkladem se stal deset let starý digitální model čáslavské kalvy, části lebky pokládané za autentický ostatek trocnovského rodáka
11.10.2024 10:19 | Ladislav Lhota

Od úmrtí husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova uplynulo 11. října 2024 rovných šest set let. Mezinárodní skupina expertů krátce předtím zveřejnila výsledek společného pokusu o vytvoření vědecké aproximace obličeje legendami opředeného válečníka. Týmu odborníků z Brazílie, Itálie i České republiky, ve kterém nechyběli Jihočeši, posloužil deset let starý digitální model čáslavské kalvy, části lebky pokládané za autentický ostatek proslulého rodáka ze zapadlé venkovské tvrze u Borovan na Českobudějovicku.    

JIŽNÍ ČECHY – Během rekonstrukce kostela Sv. Petra a Pavla v Čáslavi byl 21. listopadu 1910 objevený zazděný výklenek v severní stěně věže. Nacházely se zde kosterní ostatky, větší zlomek keramiky, rozpadlá látka a snad dvě šindelové dřevěné destičky. Rozhořela se diskuze, zda ostatky patří Janu Žižkovi. První antropologický posudek od zakladatele české antropologie Jindřicha Matiegka neakceptovali další odborníci. K otázce ztotožnění kalvy s osobností Jana Žižky zásadně přispěl antropolog Emanuel Vlček, jenž provedl nový antropologicko lékařský průzkum čáslavského objevu. Profesor Vlček se přiklonil k názoru, že se jedná o autentický pozůstatek Jana Žižky.

Nejnovější výzkum, dosud nepublikovaný v odborném tisku, provedl Ústav jaderné fyziky AV ČR. Radiouhlíkovou metodou datování se zjistilo, že sledovaný jedinec (čáslavská kalva) mohl zemřít kolem roku 1424, tedy ve stejné době, jako Jan Žižka z Trocnova. Při práci s kosterním materiálem, připisovaným vojevůdci z Trocnova, využili odborníci strukturální aproximaci, nejnovější postup forenzní rekonstrukce podle lebky. Metoda vznikla při studiu tváře Sv. Ludmily. Stojí na statistické analýze tomografických skenů živých lidí a digitálních modelů lebek z celosvětových archeologických výzkumů.

Výzkumu posloužily i kosti Sv. Ludmily

Metrické závislosti v obličejové části lidské lebky a také mezi kostí a měkkými tkáněmi člověka, definované strukturální aproximací, využívají specialisté v kriminalistice i medicíně. To, co bylo definované při studiu kostí Sv. Ludmily, tzv. olomouckých Přemyslovců a nyní Jana Žižky, pomáhá v současnosti mnoha pacientům na operačních sálech nemocnic po celém světě. Forenzní zkoumání a aproximace obličeje podle kosterního materiálu z Čáslavi se uskutečnilo díky počítačovému programu OrtogOnBlender, který je od dubna 2024 využitelný zdarma (Open Source software) a s plnou českou podporou dostupný všem zájemcům o 3D dokumentaci, taktéž lékařům v České republice.

Výsledné přiblížení tváře se prezentuje ve dvou variantách. V prvním případě jde o plně objektivní vyobrazení podle forenzních vědeckých postupů bez drobných obličejových detailů, o nichž nevíme nic konkrétního. Proto je v šedém provedení, se zavřenýma očima, bez vlasů a vousů. Druhý přístup ukazuje plnohodnotný obličej v barvě, doplněný o řadu spekulativních detailů (barva očí, barva vlasů, účes). Tato etapa rekonstrukce obličejů je z velké části uměleckým vkladem. Z výzkumu ani z písemných pramenů nevycházejí informace o barvě očí nebo vlasů, jejich délce, tvaru účesu, odstínu pleti. Spekulativní doplňky vzešly z diskuze antropologů, archeologů a historiků.

Na aproximaci obličeje Jana Žižky spolupracovali následující členové mezinárodního týmu: Cicero da Costa Moraes – 3D designer, ARC team Brazil,  Jiří Šindelář – geoinformatik, nestátní nezisková výzkumná organizace Naše historie, Matěj Šindelář – specialista na 3D fotogrammetrii, Naše historie,  Zuzana Thomová – archeoložka, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, Jakub Smrčka – ředitel Husitského muzea v Táboře, Thiago Beaini – chirurg, Universidade Federal de Uberlândia, Brazílie, Francesco Maria Galassi – antropolog, (FAPAB) Research Center, Avola, Itálie.

(lho, tzm)
Foto Cicero da Costa Moraes


111024jaz02
111024jaz03
111024jaz04
111024jaz05
111024jaz06


Přidej komentář