LUBOMÍR TYPLT PŘEDSTAVUJE TURBÍNU V NOCI

27.07.2009 17:14 | LUBOMÍR TYPLT/TURBÍNA V NOCI

28.7.- 27.9., (vernisáž 28.7., 18.00), Galerie Vernon City
LUBOMÍR TYPLT (1975)
Malířské dílo Lubomíra Typlta je příznačné svou formální syrovostí a obsahovou surovostí. Autor rozvíjí prostřednictvím expresivní malby, vytříbené kresebnosti a absurdních prostorových instalací svůj mýtus o lidském jedinci. Typltův dynamický svět s prvky metafyzické spekulace, který se pohybuje v rovině figurace i abstraktního výrazu, postrádá tradiční lineární časovost a rozlišitelný prostor. Pracuje s motivy opakované recyklace, zacyklenosti, multiplikace apod. Autor absolvoval vedle českých vysokých uměleckých škol (VŠUP Praha, FaVU VUT Brno), také Kunstakademii v Düsseldorfu (prof. Markus Lüpertz, prof. Gerhard Merz, prof. A. R. Penck). Vystavuje od konce 90. let u nás i v zahraničí, především v Německu a Nizozemí. Jeho díla byla zařazena na důležité malířské projekty Perfect Tence/ Malba dnes (2003-04), Intercity: Berlin – Praha (2004, 2005), Happy Days (2005), Lovci lebek (2007) nebo Resetting/ Jiné cesty k věcnosti (2007-08).

Název výstavy pro Galerii Vernon City odvozuje autor z názvu jednoho ze svých klíčových obrazů. Turbína v noci (2008) je duchampovsky absurdní konstrukcí oscilující ve své signální dvoubarevnosti mezi abstrakcí a předmětností, plošnou malbou a projekčním technickým rysem k realizaci jakéhosi utopického objektu. Význam názvu odkazuje k „životu technologie“, která pracuje na rozdíl od člověka permanentně, bez odpočinku, i v noci.

Projekt je členěn podle skladby výstavních prostorů do tří částí. První, vstupní, představuje velkoformátové obrazy a kresby s dynamickými motivy mechanické abstrakce vytvářející vzájemné strukturní vazby. Druhou část tvoří výběr z figurálních, sarkasticky laděných ostře barevných kvašů a temper. Třetí místnost ovládá prostorová instalace z nalezených užitkových předmětů, které se, jako motivy, objevují paralelně v Typltově malířském díle.

Lidský jedinec a jeho vědomí je tu konfrontováno s přírodními zákonitostmi zrodu a smrti stejně jako s technickými a technologickými procesy, které se mechanicky opakují, aby lidstvu zabezpečily v makro i mikro měřítku požadované služby. Lidská energie je tu skepticky poměřována s výkonnějším „životem technologie“, který ale zase vyčerpává jiné strategické přírodní zdroje. Odtud absurdita celého koloběhu začínajícího u jízdního kola a končícího u turbíny nebo elektrárny. Kurátor výstavy je Petr Vaňous