Kosmos, barvy, energie Dany Puchnarové v galerii DION

11.01.2011 11:04 | V období od 17. ledna do 4. března 2011 Galerie Dion pořádá výstavu Dany Puchnarové.

Výstava prezentuje tvorbu z posledních let známé, mnoha cenami vyznamenané malířky, grafičky, kreslířky, knižní ilustrátorky a grafičky, autorky realizací do architektury a tvůrkyně objektů, výtvarné pedagožky Dany Puchnarové (nar. 1938). Expozice je mimořádná i videm řady děl a jejich prostorovou instalací: vedle tradičních obrazových forem jsou vystaveny i litografie na průhledných podkladech, jejichž zavěšení v prostoru galerie utváří průhledy a prozáření, barevností tisků vytváří toky a interakce různobarevných světel, ve svém vyústění proudy světelných energií, působících na vědomí a psychiku diváků.

Do povědomí veřejnosti vstupuje Dana Puchnarová záhy po svém absolutoriu na Akademii výtvarných umění v Praze (1958-1964, prof. K. Souček, L. Čepelák a V. Tittelbach). Její první výstavy starších kreseb a grafik, povětšinou inspirovaných četbou knih Ladislava Klímy, Alberta Camuse, Franze Kafky, André Bretona a později zvláště poezie Františka Halase, poutaly výraznou expresivitou, obsahem tlumočícím rozpory světa a doby, hlubiny lidské duše. V dílech se zároveň odrážely: temnou barevností obrazů, zájmem o hmotu a strukturu, dobový informel a ideová spřízněnost s okruhem Konfrontací (na počátku 60. let nezávislých konfrontačních výstav v ateliérech umělců; zejména zmiňme autory jmen A. Veselý, Z. Beran, A. Málek, A. Tomalík, Č. Janošek, z nichž s některými umělkyně navázala osobní přátelství). V polovině 60. let však u autorky zároveň dochází k převratu vědomí, cítění doby a studium filozofie od antických myslitelů Platona, Aristotela přes I. Kanta po élan vital H. Bergsona vede ke katarzi, k očistě mysli směrem k apollinskému řádu, ústící do výtvarného geometrického výrazu. Vznikající cykly Geometria Spiritualis (1965-70), Geometria mechanica (1967-70), Křivky a Protiklady (1968), Ornamenty a Architektury (1972- 74) přibližují tvorbu Dany Puchnarové k paralelnímu hnutí Klubu konkretistů, její díla však překračují strohost puristického hard edge, dualitou geometrického a organického vybočují symbiózou kosmické a vegetativní estetiky, deklarují příklon k New Age (cyklus Utopeia, 1974-80). Zcela přirozeně tak tvorba umělkyně v 70. letech prochází konceptuálním obdobím (cykly Oblaka, 1974; Hry člověka, 1975), širší duchovní rozměr mají reflexe, ve většině kritické, novodobých cest člověka (Vize zničené civilizace, 1975-80; Pomníky člověka, 1979). V postkonceptuálním duchu vyznívá i dílo počátku devadesátých let (cykly Naděje v jemnou věc, 1992; Zahalené kresby, 1993).

Dekáda devadesátých let přináší do tvorby Dany Puchnarové další rozměr užíváním a uplatněním podkladových průsvitných materiálů, umožňujících průhledy děl, vizuální vazbu obrazů a obrazců, jejich prozáření toky světel různobarevných tónů. Po roce 1996 liniové křivky předchozích kompozic přechází v uzavřené geometrické tvary, převážně pravidelné šestiúhelníky se zaoblenými hranami, vyjadřující jednotu (hexagon je tradičně v esoterismu a hermetických naukách znakem krystalu, ten symbolem až principem vesmírného řádu), jejich sítě naznačují fenomén propojení partikulárních částí do celku; ve svém vyústění obrazy tak symbolizují splynutí struktury a vědomí kosmu. Důležitou roli hrají barvy, zprvu čisté tóny, později místy přecházející – i interakcí v průhledech - ve škálu lomených valérů. Na základě mimořádného studia teorie barev (spisů J. Attena i antroposofie R. Steinera) autorka vyjadřuje červenou dynamiku, radost a vitalitu, zelená zprostředkovává očistu mysli, posiluje orgány a smysly, modrá pojímá niternost a intimitu, bílá je podkladem vibrací. Při tvorbě kompozic je uplatňován princip hry: metodou rytmického rozvrhu barev; skladba a variace děl, i v kompozičním tématu, se často řídí hudebním předobrazem (odtud i názvy děl jako Fuga J. S. Bacha; Škály; Harmonie; Variace; Rytmy; Stupnice). Další stupeň výrazu a percepce přináší prostorové instalace děl se zmíněnými průhledy, s prozařováním světel a vytvářením barevných lomů, s toky světelných energií modifikujících vědomí (uveďme, že umělkyně se věnuje i studiu fyziky, zvláště energie záření, moderní psychologie a teorie vědomí člověka). Dílo Dany Puchnarové ve svém celku je tak výtvarným vyjádřením esence kosmu, jeho barev a toků energií; dává netoliko vizuální představu o vzniku a zániků mikro a makrosvětů, stává se vizualizací otázek času a prostoru, kontrapunktu řádu a chaosu kosmu, ale i - v neposlední řadě - dichotomie boje a smíru v našem vědomí. Setkání s tvorbou umělkyně proto skýtá nevšední prožitek; dokládá to i současná výstava v Galerii Dion.

Autor textu: Ivo Janoušek

Tagy: Dana Puchnarová