Krištof Kintera: Výsledky analýzy

(Líná vůle) Krištof Kintera

29. 2. – 13. 5. 2012
Městská knihovna, 2. patro, Mariánské náměstí 1, Praha 1
Kurátor: Karel Srp

Krištof Kintera (1973) patří k nejúspěšnějším a nejvýraznějším českým umělcům mladší generace, jeho tvorba je známá i v zahraničí, kde uspořádal mnoho výstav. Galerie hlavního města Prahy Kinterovu tvorbu dlouhodobě sleduje. V roce 1996 se zúčastnil Bienále mladých Zvon a v roce 1999 měl samostatnou výstavu Mluviči ve 2. patře Staroměstské radnice. Jeho práce byly zastoupeny v obou stálých expozicích v Domě U Zlatého prstenu (Současné umění / Contemporary Czech Art in the ‘90s, 1998–2002; Po sametu / Současné české umění s přesahy do minulosti, od roku 2009). V roce 2007 vytvořil pro Městskou knihovnu jako kurátor rozsáhlý projekt mladého umění Hrubý domácí produkt. Nyní připravil ve 2. patře Městské knihovny komplexní výstavu svého díla, speciálně koncipovanou do těchto výstavních prostor. Vzhledem k tomu, že tvorba Krištofa Kintery prošla v posledních letech výraznou proměnou, která rozšířila její formální rejstřík i obsahové zdroje, klade výstava důraz především na autorovy současné práce, s nimiž se veřejnost bude moci seznámit v řadě případů vůbec poprvé. „Krištof Kintera je první autor, který přistoupil k prostoru Městské knihovny jako k celku. Připravil tak tematicky a formálně provázanou výstavu, ve které jsou obě hlavní křídla vnímána jako komplementární,“ charakterizuje expozici její kurátor Karel Srp. Kintera reflektuje a analyzuje svět kolem sebe a neustále klade svému okolí i sobě otázky, které vycházejí z každodenní zkušenosti, reagují na společenské problémy. Z této okolnosti také vychází název současné výstavy, na které autor představuje výsledky své patnáctileté analýzy světa. Podotýká k tomu: „Tento nemastný neslaný název se mi líbí právě proto, že je pragmatickým jazykem managementu. Ale vyjadřuje pravdu, tyhle objekty jsou výsledky analýzy. Svět kolem se snažím analyzovat a nastavit mu pokud možno trochu vypouklé a pokřivené zrcadlo.“
Svébytná instalace této výstavy, jež je de facto pojata jako gesamtkunstwerk – totální dílo, intenzivně pracuje s návštěvníkovým očekáváním, s jeho reakcí, překvapením, znejistěním, proměnou mysli. Cílevědomě narušuje zažité stereotypy a odhaluje nové, skryté povahy a stránky věcí, mimo jiné vlastního výstavního prostoru. Už v úvodu výstavy diváky překvapí neobvyklým vstupem do galerie. Jeho zásahem se prostor ve 2. patře Městské knihovny radikálně proměňuje, vznikají zde nové chodby a po dlouhých letech sem proniká denní světlo. „Kintera zde dokonce ponechal stěny po předcházející výstavě v jejich neupraveném, syrovém stavu, a proboural se za umělé sádrokartonové panely, jež nově pro diváky zpřístupnil tím, že za nimi skryl jedny ze svých nejoblíbenějších prací, Mluviče(1999– 2003), kteří měli v Galerii hlavního města Prahy před lety svou premiéru, “ podotýká Karel Srp.

Výstava je založena na vnitřním konfrontačním principu, konkrétně na určité emocionální polarizaci, na dialogu pozitivní a negativní energie. Výstava je tak rozdělena do dvou komplementárních částí. Temněji a existenciálně laděné „dark side“, v níž se autorův nepostradatelný humor transformuje do dekadentně sarkastického komentáře, a lehčeji pojaté části, jež výrazně otevřeněji komunikuje s divákem, přičemž se snaží reprezentativně představit všechna stěžejní období i náměty Kinterovy tvorby. Nejen v chodbě vedoucí do temné části výstavy potkají návštěvníci díla, jimiž se Kintera snaží upozornit na civilizační problémy. Rozsáhlým souborem objektů, pojmenovaných souhrnně Spotřebiče (1997–1998), nebo nadávající taškou s nákupem I am sick of it all (2003) naráží na problematiku konzumní společnosti. Kam až může vést přehnaný strach o děti, demonstruje na obrněném kočárku nazvaném Špatná inovace ve jménu ochrany (2007). Díky dlouhodobému okouzlení elektrickou energií vznikají „nadpřirozený“ hrdina Shiva Samurai (My light Is Your Life, 2009) nebo bramborové postavy We´ve Got the Power! (2003). V Holy spirit is open (2008), nacházejícím se již v „dark side“, se těžiště Kinterovy výpovědi přesouvá ze světa běžné lidské konzumně založené reality do duchovnějších, existenciálních poloh. Součástí této části výstavy, kterou Kintera podtrhl nepravidelným ztemňováním a zesvětlováním stropních světel, je také rekonstrukce ojedinělého příbytku pro Plumbaře, prvotně vytvořeného v roce 1998 pro Dům U Zlatého prstenu. V „dark side“ se nachází také vyslanec z temnot – čert (Bad News, 2011), hrající na buben, který poslouchá v rádiu deprimující lavinu zpráv o ekologických, energetických a přírodních katastrofách.

Na výstavě jsou zastoupena rovněž méně technicky, více spontánně založená díla pracující s konkrétním materiálem jakožto primárním nositelem významu. Kintera se zaměřuje na práci s amorfní hmotou, především taveným polyuretanem, která umožňuje velmi expresivně vyjádřit emocionální stav zobrazovaného. Vznikají tak sněhuláci (Basic Atomic, 2011 nebo He – well hidden, 2011), kustodky (Lída, 2011 a Venuše, 2011) a další hrdinové nového střihu (Sculptulus Fungis, 2011, Sleeping Tom, 2011 či Líná vůle, 2011). Tato díla najdeme již v hravější a humornější části výstavy, stejně jako známou postavičku Havrana (I see I see I see, 2009), hlásícího ze stromu reklamní slogany a zautomatizovaná hesla. Diváky zde pobaví nebo alespoň znepokojí populární dětská postava „prevíta“, bouchajícího hlavou do zdi (Revolution, 2005), který výrazně a vtipně dává najevo marnost našeho snažení změnit svět. I v této pozitivněji laděné části výstavy se tak diváci setkají s Kinterovým oblíbeným prvkem, kterým je navozování nepříjemných pocitů, jež každý zná z okolního světa, ale v galerii se s nimi nesetkává.

„Jedním z vnitřních motivů Krištofa Kintery je přecházení mezi realitou a zdáním, pohyb na hranici, kdy se předmět může jevit jednou jako účelový, podruhé jen jako estetický artefakt. Součástí tohoto dynamického napětí jsou i umělecká díla, třeba autorovy kresby, jež mohou být rozvěšeny na zdech obvyklým galerijním způsobem, nebo naopak ponechány ledabyle opřené, přes sebe navrstvené a polozabalené v bublinách. Jde o dvě protikladné možnosti vystavení, ve kterých autor zpochybňuje i význam vlastní práce,“ uvádí Karel Srp. K výstavě vychází ve spolupráci s Arbor vitae katalog, obsahující vedle aktuálního přehledu tvorby Krištofa Kintery text kurátora výstavy Karla Srpa a také obsáhlý rozhovor Mariany Serranové s umělcem.

Zdroj: Tisková zpráva GHMP, Karel Srp

Přidej komentář