08.03.2012 21:53 |

9. 3. – 1. 7. 2012 / Veletržní palác – mezanin, 1. patro respirium + východní křídlo

 

Vystavující umělci:

 

Hynek Alt & Aleksandra Vajd, Jesper Alvaer & Isabela Grosseová, Vasil Artamonov & Alexey Klyuykov, Daniel Balabán, Zbyněk Baladrán, Josef Bolf, Filip Cenek, Tomáš Císařovský,

Jiří Černický, Jiří David, Stanislav Diviš, Milena Dopitová, Vojtěch Fröhlich, Guma Guar,

Petra Herotová, Tomáš Hlavina, Pavel Humhal, Lukáš Jasanský a Martin Polák, Eva Jiřička,

Martin John, Kamera skura, Barbora Klímová, Vladimír Kokolia, Igor Korpaczewski, Jan Jakub Kotík, Alena Kotzmannová, Eva Koťátková, Jiří Kovanda, Ládví, Dominik Lang, Petr Lysáček,

Václav Magid, Ján Mančuška, Marek Meduna, Jan Merta, Jan Nálevka, Michal Nesázal,

Petr Nikl, Markéta Othová, Pas, Petr Pastrňák, Michal Pěchouček, Petr Písařík, Pode Bal, Pondělí, Marek Pražák, Jiří Příhoda, Rafani, Pavla Sceranková, Jiří Skála, Vladimír Skrepl, Matěj Smetana, Sláva Sobotovičová, Vít Soukup, Pavel Sterec, Václav Stratil, Antonín Střížek, Jiří Surůvka,

Ivan Svoboda, Tomáš Svoboda, Kateřina Šedá, Jan Šerých, Evžen Šimera, Michal Škoda,

Viktor Takáč, Avděj Ter-Oganian, Mark Ther, Jiří Thýn, Filip Turek, Tomáš Vaněk, Tereza Velíková, Ivan Vosecký, Dušan Záhoranský, Martin Zet, Petr Zubek

 

 

Autoři výstavy: Edith Jeřábková, Jiří Ševčík

 

Kurátoři: Edith Jeřábková, Jana Ševčíková, Jiří Ševčík

 

Koordinátorka: Rea Michalová

 

Spolupráce: Michaela Brixová, Eva Ellingerová, Helena Musilová, Jana Šmídmajerová

 

Grafické řešení: Jan Šerých, Pavel Bosák

 

Architektonické řešení: Zbyněk Baladrán

 

Publikace: Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze

 

Doprovodný program: Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění

 

 

 

 

Ostrovy odporu. Mezi první a druhou moderností 1985 - 2012

 

 

     Vznikla ze vzdoru proti uniformitě, převládajícím konvencím a nudě. Těmito slovy lze snad nejlépe charakterizovat více než dvě stě uměleckých děl z let 1985–2012, která od 9. března

do 1. července 2012 představuje Akademie výtvarných umění v Praze a Národní galerie v Praze

na společné výstavě Ostrovy odporu. Mezi první a druhou moderností 1985–2012. Náročný projekt je jedním z výsledků pěti let práce Vědecko-výzkumného pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze. Kurátoři výstavy, manželé Jana a Jiří Ševčíkovi a Edith Jeřábková se v jeho rámci pokusili zmapovat to nejzajímavější z české výtvarné scény uplynulých dvou desetiletí.

    

Způsob instalace Ostrovů odporu ve Veletržním paláci probouzí četné asociace. Prostřednictvím některých částí výstavního prostoru můžeme nahlédnout zpět v čase, do poloviny 80. let minulého století, kdy jako zjevení zapůsobily na tehdejší návštěvníky improvizované výstavy v kulturních střediscích na Opatově, v Blatinách či v Makromolekulárním ústavu ČSAV v Praze na Petřinách. Mimo oficiální galerie a zavedené výstavní prostory se tehdy poprvé veřejně prezentovali mladí tvůrci, kteří s sebou přinášeli hravost, novou formu kresby a malby, narážky na tabuizované kapitoly historie i skrytou polemiku s estetickým kánonem tehdy již zcela konvencionalizované avantgardy a abstraktního umění. Na přelomu 80. a 90. let se pak tato generace, jejíž díla kolem roku 1985 předjímala opojnou atmosféru změny, vydala na pouť po významných evropských galeriích, aby se stala součástí velké konfrontace umění posledních desetiletí, vznikajícího na obou stranách někdejší železné opony.

    

Postmoderní záliba v archivech, v reminiscencích, v utajených i explicitních narážkách činí z Ostrovů odporu mimořádně přitažlivou expozici českého umění posledních dvou dekád. Náznakové rekonstrukce někdejších slavných výstav navíc nesou díky vzácně zachovaným

a mnohdy déle než dvě desetiletí nevystaveným obrazům, plastikám a dalším artefaktům nezaměnitelný punc autenticity. Výstava reprezentativním způsobem přibližuje tvorbu více

než sedmdesáti umělců, kteří se sice začali prosazovat v podmínkách postupně se rozkládajícího normalizačního režimu, ale k vrcholu své tvorby dospěli až v 90. letech minulého století. Zastoupena však je i generace, která vtiskla svůj způsob vidění světa výtvarnému umění

až po roce 2000. V rámci Ostrovů odporu se tak setkáváme i s nejaktivnějšími účastníky současné umělecké scény. Kurátoři přitom za všech okolností usilovali o to, aby ve výběru exponátů převažovala stylotvorná a formotvorná díla, jejichž vliv je dále sledovatelný. Vedle předmětů

ze sbírek Národní galerie v Praze jsou nyní ve Veletržním paláci k vidění také obrazy a plastiky z majetku Galerie hlavního města Prahy, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Moravské galerie v Brně, Muzea umění Olomouc či Galerie Klatovy/Klenová a velkého počtu soukromých sběratelů.

    

Každý pokus o bilanci či kolaudaci výtvarného umění posledních pětadvaceti let vždy nevyhnutelně zůstane subjektivním autorským dílem. O Ostrovech odporu, výstavě, v jejímž názvu se skrývá narážka na jeden z aktuálních esejů filozofa Václava Bělohradského, to samozřejmě platí také. Projekt Mezi první a druhou moderností 1985–2012 se však současně opírá o rozsáhlou dokumentaci, obsaženou nejen ve výstavním katalogu, ale i v objemné antologii dobových textů historiků umění, kritiků, filosofů a sociologů, vycházející současně se zahájením výstavy.

Jde o mimořádně komplexní a zasvěcený pokus, který představuje novou etapu v poznávání nedávného vývoje umění v Čechách. Výstava Ostrovy odporu je sama o sobě odvážným tvůrčím činem, ukazujícím publiku, že hledání nového jazyka umění bylo a zůstává procesem nejen složitým, ale také přirozeně inspirativním, neustále překvapujícím a mnohdy zábavným.

 

 

„Ostrovy odporu otevírá Národní galerie dveře i prostor k prezentaci současného umění prostřednictvím autorských výstav silných kurátorských osobností. Považujeme je za první čin, po němž budou následovat další projekty,“ řekl Vladimír Rösel, generální ředitel Národní galerie v Praze.

Zdroj: TZ Národní galerie

Přidej komentář