Salmovský palác: František Kupka - Cesta k Amorfě
V Salmovském paláci lze od 30. listopadu 2012 do 3. března 2013 na krátkou dobu vidět zrození abstraktního umění v díle Františka Kupky doslova krok za krokem.
Tuto jedinečnou možnost může Národní galerie v Praze návštěvníkům poskytnout díky úzké součinnosti se zapůjčiteli z celého světa. Ze zahraničních institucí jsou mezi nimi Centre Georges Pompidou v Paříži, Museum moderního umění (MoMA) v New Yorku, Guggenheimovo museum v New Yorku, Philadelphia Museum of Art a Albright-Knox Art Gallery v Buffalu. Záměr autorů by se však nepodařilo naplnit také bez spolupráce s českými zapůjčiteli, mezi nimiž zvláštní dík patří Muzeu Kampa – Nadaci Jana a Medy Mládkových a Obrazárně Pražského hradu. Řada vystavených děl pochází také z domácích i zahraničních soukromých sbírek.
Autoři výstavy František Kupka. Cesta k Amorfě. Kupkovy salony 1899–1913 Markéta Theinhardt a Pierre Brullé zvolili tento okamžik za vrcholný a zároveň závěrečný bod celého projektu. Rozhodli se na základě zevrubné znalosti historických pramenů zmapovat cestu, která k němu vedla, a doložit ji na konkrétních výtvarných dílech. Byl to neobyčejně náročný postup, v podobné míře podrobností poměrně neobvyklý, který však přinesl odpovídající výsledek.
Žádné jiné jméno českého původu nerezonuje ve světě v rámci moderního umění tak silně jako František Kupka. Důvod je prostý: abstraktní umění představuje jedno z klíčových témat dějin umění 20. století a František Kupka patří (spolu s Robertem Delaunayem a Vasilijem Kandinským) k jeho zakladatelům. František Kupka prožil dlouhý život a zasahoval do vývoje výtvarného umění mnoho desetiletí, ale rozhodujícím momentem jeho vstupu na mezinárodní uměleckou scénu, jejímž centrem tehdy byla bez jakýchkoliv pochybností Paříž, zůstává Podzimní salón roku 1912, kdy vystavil Amorfu, Dvoubarevnou fugu a Amorfu, Teplou chromatiku. Jde o okamžik, který tradičně považován za první veřejnou prezentaci abstraktního umění vůbec.
Výstava František Kupka: Cesta k Amorfě představuje první významný původní projekt Národní galerie v Praze v objektu Salmovského paláce na Hradčanském náměstí. Tento klasicistní areál vznikl na starší zástavbě po roce 1796, kdy zde pražský arcibiskup Vilém Florentin kníže Salm vystavěl obytný dům pro své úředníky, který nese řadu charakteristických prvků tehdejších palácových staveb.
Po roce 1811, kdy dům získala knížata ze Schwarzenbergu, doznala budova řady stavebních úprav. V roce 1977 zde v bytě spisovatele Pavla Kohouta vzniklo konečné znění Charty 77. Roku 2004 získala palác do své správy Národní galerie v Praze, která v následujících letech z prostředků Ministerstva kultury ČR uskutečnila celkovou rekonstrukci objektu podle projektu arch. Pavla Šantavého. Nádvorní vestavbu návštěvnického centra Národní galerie v Praze navrhl španělský architekt Josep Lluís Mateo.
Společně se zprovozněním Salmovského paláce uvádí Národní galerie v Praze do povědomí kulturní veřejnosti svůj projekt TRIANGL, nabízející možnost finančně zvýhodněné společné návštěvy tří palácových objektů na Hradčanském náměstí, tj. paláců Šternberského, Schwarzenberského a Salmovského.
Šternberský palác nabízí reprezentativní expozici evropského umění od antiky do konce baroka a výstavy mistrovských děl z Kolowratské sbírky a významných obrazů od rakouských a německých mistrů 19. století. Ve Schwarzenberském paláci nalezne návštěvník vedle kmenové expozice barokního umění v Čechách též přehlídku barokního uměleckého řemesla a Císařskou zbrojnici, představující zbraně a zbroj z období 16. - 19. století. Salmovský palác, v současnosti využívaný pro krátkodobé výstavy, by se měl v budoucnu stát sídlem stálé expozice středověkého umění.
Tagy: Salmovský palác, Výstava, Výstava obrazů
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ VYHLEDÁVÁNÍ V PIS