Znovuotevření Muzea města Prahy

Muzeum města Prahy

09.05.2020 01:15 | redakce ZaKulturou.cz

Brány Muzea města Prahy se již brzy znovu otevřou. Od pondělka 11. května budou návštěvníkům přístupné: Petřínská rozhledna, Zrcadlové bludiště na Petříně, Prašná brána, Staroměstská mostecká věž, Malostranská mostecká věž a Svatomikulášská městská zvonice. Od 12. května pak i další objekty: hlavní budova muzea na Florenci, dům U Zlatého prstenu, Podskalská celnice na Výtoni, Novomlýnská vodárenská věž a Zámecký areál Ctěnice. Od 26. května bude možné navštívit též Müllerovu vilu, Rothmayerovu vilu a Studijní a dokumentační centrum Norbertov.

Počet návštěvníků v jednu chvíli na daný prostor se bude vždy řídit aktuálním nařízením vlády. Totéž se týká rozestupů mezi lidmi. Všichni návštěvníci budou povinni vstupovat do objektů muzea s ochranou nosu a úst. Na objektech, kde jsou interaktivní prvky, budou navíc k dispozici jednorázové rukavice, jejichž použití bude při využívání těchto prvků vyžadováno.

OTEVÍRACÍ DOBA

Petřínská rozhledna, Zrcadlové bludiště na Petříně, Prašná brána, Staroměstská mostecká věž, Malostranská mostecká věž a Svatomikulášská městská zvonice: 10-20 hod.

Hlavní budova na Florenci a dům U Zlatého prstenu: 9-18 hod.

Zámecký areál Ctěnice, Podskalská celnice na Výtoni a Novomlýnská vodárenská věž: 10-18 hod.

Müllerova vila a Rothmayerova vila: Návštěva bude možná stejně jako v minulosti po předchozí rezervaci, bližší informace najdou návštěvníci na webu muzea.

Studijní a dokumentační centrum Norbertov: do 18. 6. bude otevřena pouze pokladna ve dnech: úterý, čtvrtek, sobota, neděle: 10–18 hod..

NOVÉ VÝSTAVY

Muzeum města Prahy zároveň připravuje následující nové výstavy:

Devatero řemesel, desátá bída? / Řemesla v českých filmových pohádkách

Zámecký areál Ctěnice: 31. 5. 2020 – 5. 4. 2021

České pohádky jsou plny řemeslníků, ať už jsou to ševci, krejčí nebo zlatníci či zahradníci. Řemesla jsou zachycena v mnoha podobách, ale většina pohádek se neobejde bez řemesel, která se v minulosti starala o stravu obyvatel, jako byli mlynáři, pekaři, řezníci, uzenáři nebo rybáři. Výstava se zaměří na filmová zpracování tohoto fenoménu, a to v pestrém výběru rekvizit a kostýmů ze slavných českých filmových pohádek, ale nejen to. Výstava nabídne mnoho překvapení a her, zábavu i poučení.

Výstava Devatero řemesel, desátá bída? pozve návštěvníky do pohádkového světa řemesel. Je pravdivé rčení „devatero řemesel, desátá bída"? Kdo dělá poctivé řemeslo, určitě nedře bídu. Pak jsou ale tací, kteří ono rčení potvrzují, protože se ničemu pořádně nevyučí a nic skutečně nedokončí. S pomocí ševce Jíry a Jasněnky poznáme ševcovské řemeslo, kouzelná babička nám odryje tajemství bylinkářek, pantáta Elišky, Princezny ze mlejna, nám představí mlynářské řemeslo a díky dětem z hradu Brtníku nebude chybět ani stavitelství. Nahlédneme i pod pokličku tajů kuchaře s řádem zlaté vařečky a myšího kožíšku od princezny Lady a zahradnickému řemeslu se naučíme u samotného krále Miroslava.

Výstava se bude konat v přízemních a sklepních prostorách zámku Ctěnice.

100 roků Říše loutek

Dům U Zlatého prstenu: 9. 6. 2020 – 31. 1. 2021

Říše loutek se zrodila před 100 lety. Přesně 26. září 1920 se poprvé rozhrnula opona a loutky sochaře Vojty Suchardy v krásných dekoracích Anny Suchardové-Brichové zahrály pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký. A pak se hrálo každou sobotu a neděli. To nové divadlo se jmenovalo Divadélko V říši loutek v Bubenči a sídlilo ve zrušené školní kapli v Korunovační ulici. Manželé Suchardovi vtiskli divadlu výraznou tvář a seskupili kolem sebe početný soubor v čele s emeritní členkou Národního divadla Marií Aichelburgovou-Hilbertovou. Hrály se pohádky, ale také Tylův Strakonický dudák, Jiráskova Lucerna či Shakespearův Večer tříkrálový. Divadlo brzy získalo značné umělecké renomé, a tak když se v Praze na Starém Městě začala stavět budova Městské knihovny, bylo pamatováno i na loutkové divadlo, které bylo nabídnuto souboru Říše loutek.

Do nového působiště se soubor přestěhoval na podzim 1928 a pod pozměněným názvem Umělecká scéna Říše loutek se stal reprezentativní městskou loutkovou scénou. Divadelní prostory vytvořil arch. František Roith ve stylu art deco, s velkoryse vyřešeným zákulisím a scénou bohatě vybavenou všemožným technickými zařízením. O divadle se psalo s nadšením jako o nejmodernějším loutkovém divadle na světě. A loutkáři se snažili, aby i uváděné hry patřily k tomu nejlepšímu, co loutky dokáží.

V divadle v Městské knihovně hraje Říše loutek dodnes. A nevynechala ani jedinou sezonu. I když se původně hrálo jen s marionetami – tedy loutkami voděnými shora–, začaly se časem na scéně objevovat také maňásci a javajky. Vojtu Suchardu vystřídal v principálské funkci sochař Bohumír Koubek a v poslední době vytváří loutky řada výtvarníků domácích i externích.

Výstava v domě U Zlatého prstenu představí především loutky. Ale také fotografie, návrhy, ukázky dekorací, rekvizit i kostýmků. Ano, i loutky mají svou garderobu, a ta vytvořená Annou Suchardovou-Brichovou patří k unikátním souborům. Výstava by chtěla připomenout také práci těch, kteří loutkám dávají život. Kromě jiného i proto, že v Říši loutek po celou dobu všichni hrají zadarmo.

Adolf Loos. Opakování génia

Studijní a dokumentační centrum Norbertov: 18. 6. 2020 – 31. 1. 2021

Architekt Adolf Loos ve svém článku „Architektura" formuloval základní myšlenku učení o bydlení: „Dům se musí líbit všem. Na rozdíl od uměleckého díla, které se nemusí líbit nikomu. Umělecké dílo se zrodí, aniž by existovala jeho potřeba. Dům pokrývá určitou potřebu. Umělecké dílo chce lidi vytrhnout z jejich pohodlí. Dům musí tomuto pohodlí sloužit. Člověk má rád všechno, co slouží jeho pohodlí. Nenávidí všechno, co ho chce vytrhnout z jeho získaných a zajištěných pozic a co ho obtěžuje. Tak má rád dům a nenávidí umění". Etické a morální požadavky kladené na architekturu považuje Loos za důležitější než aspekty estetické.

Výstava věnovaná architektonickému odkazu Adolfa Loose spočívajícím v podivuhodné hře s prostorem, materiálem, vybavením či světlem představí na příkladech interiérů v Plzni, Praze a Brně Loosovy „obytné prostorové programy" respektující každodenní rituály zámožné středostavovské klientely. Každý z programů, např. propojení místností buďto formou enfilády či složitého Raumplanu, byl Loosem vytvářen pokaždé nově, dle individuálních potřeb klientů. Pro každou aktivitu architekt vytvořil optimální prostor (jídelna, obývací pokoj, ložnice atd.). Například reprezentativní místnost byla vždy okázalá, největší v celém bytě, zatímco knihovna či budoár musely zachovat dojem intimity. Další část výstavy se bude zabývat životem Loose a stručně připomene zásadní body jeho kariéry. Rozsáhleji se bude věnovat českému prostředí, v němž Loos našel mnoho svých žáků, přátel a propagátorů.

Výstava pořádaná v rámci Roku Adolfa Loose 2020 bude reprízovat výstavu Adolf Loos. Učit se bydlet, kterou Muzeum města Prahy prezentovalo v Rakouském kulturním Fóru v roce 2013.